Pro jistotu to radši znovu zkontroluji

Další z manažerských selhání, které vídám častěji, než bych chtěla.
#ManažerskáSelhání #III

Je tam velmi křehký balanc.
Možná to taky znáte.

Zadáte úkol.
Vysvětlíte.
Ověříte pochopení.

… přesto vám to nedá.

Něco vás nutí to znovu zkontrolovat.
Ověřit stav.
Jen pro jistotu.

Co je na tom špatně?
Vlastně nic.

Cesta do pekla začíná dobrými úmysly.
I tady si často nabíjíme ústa.

Nikdo to nemusí říct nahlas.
Ale visí to ve vzduchu.

🔴 „Nevěří nám, že to zvládneme.”

Tým totiž velmi rychle pozná, jestli mu věříte.

Co se potom stane?

Tým to cítí. A bojí se selhání.

Lidé začnou pochybovat sami o sobě.
O svém úsudku.
Bojí se udělat chybu.
Přestávají být samostatní.

„Nikdy jsme to sami nezvládli.”

Naopak začnou 👇

Čekat na potvrzení.
Na kontrolu.
Na další pokyn.

🔴 Jenže dobré vedení ≠ více kontroly.

Kontrola často omezuje přesně to, co od lidí ve skutečnosti
jako leadeři potřebujeme nejvíc.

Sebedůvěru → iniciativu → akceschopnost.
A flow.

Nejlepší týmy totiž často nefungují proto,
že jsou pod drobnohledem.
Fungují, protože cítí důvěru.

Kterou nechtějí zklamat.
Díky které převezmou odpovědnost.

Důvěra posiluje. Kontrola svazuje.

Sami budou hledat řešení.
🔴 A chtít je víc než muset.

To celé neznamená nechat lidi bez vedení.
To je druhý extrém.

Znamená to vytvořit prostředí, kde se lidé nebudou bát,
že každý krok někdo zpochybní.

Zažili jste někdy situaci, kdy vás přílišná kontrola
spíš brzdila a důvěra posílila?

Kontrolujete, protože je to potřeba nebo to zatím neumíte pustit?