Mým oborem bylo mimo jiné i etiketování

Mým oborem bylo mimo jiné i etiketování … jen ne v komunikaci.

Ano, čtete správně. Etikety, nálepky, aplikátory.
Průmysl, značení, balení – bylo, je a bude moje srdcovka.
Také se tomu říká profesionální deformace.

A v té souvislosti jsem si uvědomila, jak často “etiketujeme” i lidi.
Jak moc to ovlivňuje naši komunikaci, dynamiku vztahů a to, jak na
druhé působíme.

👉 jako útočník nebo
👉 jako peacemaker

Jak vlastně vypadá takové komunikační etiketování?
Nápadně “nenápadně”.

❌ “Jsi zase negativní.”
❌ “On je nespolehlivý.”
❌ “Jsi přecitlivělá.”

Jak to může vypadat bez něj?

✅ “Poslední dobou vidím, že většinu situací hodnotíš z té horší stránky.”
✅ “Všimla jsem si, že na poslední dvě schůzky přišel pozdě.”
✅ “Vidím, že pláčeš a mám pocit, že ti na tom opravdu záleží. Je to tak?” 

🎯 V čem ze dvou možností se CÍTÍTE lépe?
Má volba je jasná. 

Proč a o co tady jde:
🎯 Etiketování je vlastně hodnocení, a to nemáme rádi. Už ve škole nás
hodnotili.
👉 Dáváme druhému “nálepku”, škatulku, do které ho zavíráme jako do
krabice. A často je to spíš naše domněnka, než pravda. 

 🎯 Pozorování je jen popis konkrétní situace. Bez hodnocení a verdiktu. Nemusím mít pravdu a nepovyšuji se, že to vím lépe.
👉 Nechává druhému prostor, je respektující a navíc “zvědavé”.
Vytváří zájem — “chci se dozvědět víc, povíš mi to?”.

Konkrétně to můžete otočit třeba takto: 

❌ „Ty jsi negativní.“
✅ „Poslední dobou vidím, že většinu situací hodnotíš z té horší stránky.“

Etiketování není vždy to pravé, i když v průmyslu je to stále moje srdcovka.

A co vy? Ujíždí vám to občas taky, nebo si hodnocení hlídáte?

🎯 Můj tip na víkend
Zkuste si jen všímat, kdy v komunikaci použijete etiketu. Pak to samé
vyslovte jen jinak, sledujte reakci a co se změnilo.

(Klidně dejte vědět, jak to jde). 

Mějte krásný víkend 🌿.