Mám to prý použít aneb reference které (ne)uvidíte

Mám to prý použít aneb reference, které (ne)uvidíte

“Můžeš to použít” říká mi …

Napůl klient, napůl přítel. Sdílím jen to, co mi někdo výslovně dovolí.
Třeba proto, aby to pomohlo někomu dalšímu nebo mě.

Reference jsou dnes klíčové. Čteme je, porovnáváme kladné a záporné zkušenosti. Měříme poměr.

Před nedávnem tu na LinkedIn Matěj Kusý rozebral ve vlastním video
postu téma referencí — díky, Matěji.

👉🏻 Jen to by neměl být jediný způsob a zdroj rozhodnutí.

V době falešných recenzí a „vlastnoručně psaných“ zkušeností je těžké rozeznat, co je skutečné a co ne.
Tohle není cesta, kterou chci jít já, ani hashtag#seesigns.

 🎯Proč u mě tedy nenajdete záplavu referencí teď a dost možná ani v budoucnu?

Protože nejlepší zkušenost je ta vaše:
👉🏻 zavolat → přijít → zažít → udělat si vlastní obrázek. Jen tomu, co sami prožijeme, opravdu věříme. Takhle funguje náš mozek.

Reference je vždy subjektivní a i v kontextu situace, ve které se nacházíme.

Že je to risk? Ano, do určité míry.
👉🏻 Kdo neriskuje, taky nevyhrává.

Včerejší zpětná vazba:
„Líbí se mi, že mi nehladíš ego, ale stručně a k věci říkáš, co slyšíš
v té záplavě. Díky tomu odcházím s utříděnými myšlenkami a vím, jaký krok teď udělám.“

🎯 Nejsem ten, kdo směřuje jen k výsledku.

Středem mé pozornosti jste vy – a pak váš cíl.
Pomáhám zorientovat se v sobě, ale směr je vždy váš.

Až budete hledat reference, možná je nenajdete.
Kdo je bude chtít sdílet, udělá to po svém – anebo vůbec.

Respekt, důvěra a svobodná volba obou stran je cesta.
Bez důvěry žádný vztah nefunguje. Byznysový ani osobní.

Ostatně, jak se říká “nedělej druhým to, co bys sám nechtěl, aby dělali tobě.”

Howgh.