Když někomu nepomůžeme řešením

Když někomu nepomůžeme řešením, je to často ta největší pomoc.
A zároveň dar.

Musí totiž zmobilizovat všechny vlastní zdroje.
Svou kapacitu.
Veškerou svou sílu.

Ne tu naši, kterou mu dáváme tím, že to vyřešíme za něj.
Tu jeho.

Dokáže to sám.
Pak si začne věřit.
Postaví se tak na vlastní nohy.

O to se hraje.

Až budeme chtít opravdu pomoct,
🔴 Nepomáhejme aktivitou.

Neřešme za něj.
Nespěchejme s návrhy.

🔴 Vytvořme mu prostor.

Prostor, kde najde vlastní sílu.
Kde může hledat vlastní cestu.
Tam zjistí, že to zvládne.

Ten největší dar často není v řešení, ale podpoře.

🔴 V respektu ke kompetenci druhého.

Říkám tím jednoduše: „Už teď jsi ok. Věřím, že to dokážeš a jsem tady,
když budeš potřebovat.”

Nezasahovat není vůbec snadné.
Není to přirozené.
Jde to proti našim instinktům.

Vzdáváme se vlastní potřeby kontroly nad druhými.

Ale funguje.