Chci být fér

Jenže nejsme všichni stejní.

Další z manažerských pastí, které často vídám v praxi.
#ManažerskáSelhání #IV

Jako manažeři chceme být fér.

V naší hlavě to často znamená:
Stejný přístup.
Stejná pravidla pro všechny.
Jeden metr.

Jenže nejsme všichni stejní.

🎯 Spravedlnost ≠ stejný přístup.

Stejný přístup totiž často nemusí vytvořit stejný výsledek.

Anna potřebuje jasné zadání.
Petr potřebuje vidět smysl.
Karel potřebuje znát kontext.

Co se stane, když přistupujeme ke všem stejně?
Pravděpodobně nedostaneme z lidí to nejlepší.

Někteří budou bojovat mnohem víc s prostředím
než s úkolem samotným.
Univerzální šablona nedovolí využít vlastní styl a silné stránky.
Cpeme je do krabičky někoho jiného.

Umět rozpoznat silné stránky člověka je základ.
Dva lidé budou mít stejný cíl a každý k němu půjde jinak.
Přemýšlí o tom jinak.

Vidět člověka stále jako jednotlivce — přitom pořád držet
výkon, směr a výsledky.

Když to umíme využít, stáváme se lepšími leadery.

Tady přichází na scénu jedna nefér výhoda.

Talent Individualization tohle vidí.
A velmi rychle.

Skládá týmy podle toho, co kdo přináší.

Dá podporu všem stejně — jen jinou.
A to je fér.

Vidět jedinečnost každého a přesto držet jasný směr bývá výzva.
Držet rovnováhu a nespadnout ani do jednoho extrému není vůbec snadné.

A co vy? Znáte svoje lidi v týmu?

Víte, co vyzdvihnout, aby podali co nejlepší výkon a co naopak
spolehlivě každému z nich podkopne nohy?